Před 136 lety, 9. února 1885, v rodině venkovského kněze v obci Gandza poblíž Akhalkalaki, se narodil velký arménský básník VAAN TERIAAN.
V roce 1899 vstupuje VAAN do Lazarevian institutu orientálních jazyků v Moskvě. Společně s přáteli, Tereyan publikuje ručně psané noviny "Nadezhda", ve kterých nejen vystupuje s redakčními články a redakci, ale také vede katedra poezie, kde vydává své básně pod pseudonymy Schwen, Volo atd. 1906 , Trayn vstoupí do Moskevské univerzity, ruskému jazyku a literatuře historické a filologické fakulty. Pod přímým vlivem revoluce 1905-1907 píše cyklus básní "Ternistu Crown", který oslavuje zápasníky revoluce. V noci z 3. prosince 1906 byl hledán byt Terya, on a jeho přítel byli zatčeni, ale 13. prosince byl osvobozen od vazby. Během tohoto období, Tryanyan napsal "estonskou píseň", "podzimní píseň", "podzimní melody", "nádherná dívka", "Skoronizovat mě při západu slunce", "touha" a další básně. Poezie Teryan s nejjemnějším lyrikismem, pronikáním pocitů, výjimečná muzikálnost a bohatství jazyka je největší fenomén v historii arménské literatury.
V roce 1908 byla v Tiflis publikována jeho první sbírka básní "Sny Twilight". Sbírka získala dobré recenze od Avetika Isaakyan a Ovasnes Tumanyan.
V roce 1910, souběžně se studiem v Moskevské univerzitě, Tryanya Edits a publikuje literární a umělecký almanac "garun" ("jaro"). V roce 1915, Maxim Gorky instruoval Triandde kompilaci arménské sbírky, který byl publikován v Moskvě. Ve stejném roce píše vlastenecké cyklus "země Nair".
Valery Bryusov přeložil řadu básní básní a nazval ho "nejvýznamnější postavou" mezi mladými básníky "ruské Arménie".
Bez přežití měsíce před jeho 35. výročí, VAAN Teriaan zemřel 7. ledna 1920 z tuberkulózy.
Arménské písně, které slyším znovu, písně, které tak na vzlykání vypadají. Jejich, cizinec, nechápete, nebudou jim rozumět, Alien, taky.
Smutný a truchlivý, a hořké jsou monotónní, ale stejně jako melodiální, srdce, spálený zármutek, podobný, ducha, spálená bolest, jsou obeznámeni.
Špatné vesnice s námi a všude temné tváře se smutkem v pohledu, všichni naši lidé v beznadějném neštěstí, celý život je beznadějný zármutek.
Jak se máme v písních, v písních, tak na vzlykání vypadat? Jejich, cizinec, nechápete, nebudou jim rozumět, Alien, taky.
Překlad N. Chukovsky.